Začátek a konec

25. května 2018 v 20:26 | MJ
Dnes, když jsem šla z praxí, prošla jsem kolem plakety, která připomíná padlé v 2. světové válce. Hned jsem si vzpomněla na školní výlet, tedy exkurzi, u nás se na výlety nejezdí(Hehe, jupí, ne?), kdy jsme navštívili židovské město v Praze a v jednom místě je budova, která má na vnitřních zdech jména zabitých židů z celé ČR. Tam jste od začátku do konce šli se staženým žaludkem, protože ty zdi nekončili, ale stále šly dál. Stále a stále. Ke konci jsem já, člověk co málokdy ukazuje slabost, málem brečela. Protože těch jmen tam bylo na tisíce. Představte si to. Každý zabitý žid tam má své jméno, datum narození a úmrtí i místo kde bydlel! Došla jsem až na konec, se zatajeným dechem a rozhodnutím tam už nikdy více nejít.

Jak jsem začala psát úvod, úplně mi vypadlo, o čem jsem chtěla psát dále, takže uvidíme, co z toho vznikne, ale určitě to bude zase nějaká hluboká úvaha, stejně jako vždy, ne? :'D


Takže... Začátek a konec. Všichni moc dobře víme, že vždy něco co začne, musí skončit. A že na konci je vše dobré. A pokud není, tak není konec. Kecy! No tak lidi... Vážně mi chcete po mém úvodu tvrdit, že ta druhá světová byla k něčemu dobrá? Jo, zjistili sme, že Němci jsou hajzlové, a že poslouchat Hitlera nemá cenu. Zjistili jsme, že spousta z nás by nepřežila. A já teprv ne. Hnědovlasá, hnědooká, prostořeká holka. To nechcete. A pokud bych neumřela kvůli sobě, tak kvůli mojí mamce určitě. To je ještě větší držka než já. Ale i tak ji mám ráda. Má pro moji prostořekost pochopení. Kdo by se divil, že? Ale tak... Hromady mrtvých. Spousta jejich příbuzných musela být děsivě smutná a zklamaná. To, že je dobré? Konec války? Jasně! Radost. Ale pro koho? Byla hromada padlých, spousta lidí se nikdy nevrátila. Mnohé židovské děti dnes žijí v Americe a skoro si ani nepamatují češtinu (ne fakt, věřte mi, je to pravda). Skutečně je na konci vše dobré? Nemusíme bojovat. Máme volnost. Jasně, jasně. Jenže je tu spousta lidí, kteří bojují o život. Jsou tu lidé, kteří nemají volnost, jakou by si přáli. A naši mladí (bože, už zním jak moje babička!)? Hrůza! Nikdy jsem neviděla tolik drzosti a nevychovanosti, ne tedy u všech (jo no... Například já su krásná, mladá, milá, vychovaná a úžasná osoba. Už jsem říkala, že jsem velice skromná?). Jsme skutečně vděční za naše životy? Spousta z nás je dává vsázku jen proto, aby byli zajímaví. Znám holky, které kouří od 10ti let. Znám kluky, co od malička pijí. Měla jsem spolužáka, který bral drogy a spolužačku, která utekla z domova. Asi třikrát. (Jen tak mimochodem, všimli jste si, že jsem se úplně odchýlila od tématu?)
Um... Začátek a konec... No začátek tu máme. To je ten úvod o židovském městě v Praze. A konec?
Konec dobrý, všechno dobré!

A nebo ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | E-mail | Web | 25. května 2018 v 21:37 | Reagovat

Já popravdě byla dost zděšená a sklíčená, když jsme onehdy se základkou navštívili v Praze židovský hřbitov. Když nám průvodce povídal, že místy je na sobě i dvanáct mrtvých pod vrstvou hlíny, bylo mi těžko. Ti lidé si toho tolik vytrpěli a ani po smrti k nim nebyla sebemenší úcta... :-/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama