A skutečně si to přeješ?

30. června 2018 v 10:24 | MJ
Každý o něčem sníme, některé naše sny jsou velké, některé malé. Ale důležité je si uvědomit, jestli po tom skutečně toužíme, protože... Ne všechny sny jsou po splnění úžasné.
 

Začátek a konec

25. května 2018 v 20:26 | MJ
Dnes, když jsem šla z praxí, prošla jsem kolem plakety, která připomíná padlé v 2. světové válce. Hned jsem si vzpomněla na školní výlet, tedy exkurzi, u nás se na výlety nejezdí(Hehe, jupí, ne?), kdy jsme navštívili židovské město v Praze a v jednom místě je budova, která má na vnitřních zdech jména zabitých židů z celé ČR. Tam jste od začátku do konce šli se staženým žaludkem, protože ty zdi nekončili, ale stále šly dál. Stále a stále. Ke konci jsem já, člověk co málokdy ukazuje slabost, málem brečela. Protože těch jmen tam bylo na tisíce. Představte si to. Každý zabitý žid tam má své jméno, datum narození a úmrtí i místo kde bydlel! Došla jsem až na konec, se zatajeným dechem a rozhodnutím tam už nikdy více nejít.

Zlo v každém z nás

16. května 2018 v 21:31 | MJ
Zlo se nachází v každém z nás, jen nikdy nemá přesně stejnou podobu. Jsou zde lidé, kteří záměrně s ostatními manipulují, jsou tu lidé, kteří se rozhodnou, že někoho jiného zkazí, jsou zde i tací kteří vraždí a kradou. Jenže ne každé zlo je jasně viditelné.
 


Strach

11. května 2018 v 22:47 | MJ
Strach. Jedno slovo a tolik představ. Někdo si představí člověka, který se klepe strachy. Někdo jiný vidí pavouky. Tmu. Uzavřený prostor. Otevřený prostor. Moc lidí kolem sebe. Svoji smrt. To, že ztratí své nejbližší. Moje strachy patří mezi ty nejprostší, ale také mezi ty nejhorší si přiznat.


Co je štěstí?

7. května 2018 v 16:09 | MJ
Štěstí? Co je štěstí? Muška jenom zlatá! Muuuška jenom zlatá! Zaznělo ve starém českém filmu. Jenže chyťte si takovou mušku do ruky a podržte si ji déle než pár vteřin.

Kam dál